Od svatební fotografie, na které se Bernard Papánek ležérně opírá o zábradlí Nové radnice, už uplynulo skoro 60 let. „Brno se hrozně změnilo,“ překvapeně se dnes rozhlížel pamětník, když se na známá místa vrátil. Za sebou má v 99 letech účast ve druhé světové válce nebo dvojí emigraci, ale také cestování po Evropě i po světě.

Devětadevadesátiletý Bernard Papánek má za sebou tolik zážitků, že by leckomu vystačily na dva i tři životy. Přitom měl několikrát namále – a poprvé hned po narození. „Když jsem přišel na svět, vážil jsem kilo osmdesát. Porodní bába mi předpověděla tak 24 nebo 48 hodin, pak že už tady nebudu. A já jsem tady pořád,“ směje se dnes Papánek.

Do Brna přijel válečný veterán debatovat se studenty a podívat na známá místa. S městem ho pojí několik let života a vzpomínky na zlomové okamžiky. Na Nové radnici, kde jej dnes přivítal náměstek primátorky Oliver Pospíšil, se v roce 1961 ženil. Při setkání však připomněl i starší, méně příjemnou příhodu. Jako poloviční slovenský žid byl z města na podzim roku 1938 vykázán. „Tři dny jsem byl na policii zavřený ve sklepě, třetí den mě naložili do policejního auta a i s dalšími lidmi nás zavezli za hranice Brna. Tam jsme vystoupili a mně ukázali ‚tam‘, jako že mám jít na Slovensko,“ vypráví Papánek. Místo toho se obratem vrátil do města a nakonec se v úkrytu dočkal i transportu do Palestiny.

Za války uposlechl výzvu prezidenta Beneše, aby se přihlásil do armády. Absolvoval výcvik, poté sloužil u protiletadlové baterie u Tobruku. Se svou jednotkou se pak kolem celé Afriky přesouvali do Británie, kde je osobně navštívil prezident Beneš. Nejnebezpečnější válečnou chvilku měl ale Papánek v ten moment ještě před sebou.

Na podzim 1944 se spojenečtí vojáci zapojili do obléhání francouzského Dunkerku. Tady byl Papánek těžce zraněn, když ho do břicha zasáhly střepiny. Kanadským lékařům v polní nemocnici se ale podařilo muže zachránit, i s využitím teprve nedávno objeveného penicilinu.

Po válce se vrátil do Československa, kde dostal invalidní důchod, ale vzhledem k politické situaci – která se ho jako bývalého zahraničního vojáka osobně dotýkala – v 60. letech i se ženou opět emigroval, tentokrát do již existujícího Izraele. Izraelské občanství má dodnes, i když se po revoluci začal pravidelně vracet na Moravu a posledních několik let žije u rodiny na Slovensku.

A jaký je podle neuvěřitelně vitálního pamětníka recept na dlouhověkost? „Hodně jsem toho viděl a zažil. Léta utíkala, a já jsem si ani neuvědomil, že mi je najednou tolik let,“ tvrdí s úsměvem.

Zdroj a foto: MMB