Svět uzavřený za železnou oponou a v sevření tvrdého komunismu nabízí nevšední a raritní cestovatelské dobrodružství. Jak žijí lidé v této izolovanosti? A jak se tam cítí vyvolení turisté pod všudypřítomnýma slídivýma očima? Jaká jsou pravidla a tradice tohoto národa? Cestovatelské kino se ve čtvrtek 9. 5. v brněnském Kině Scala zaměří na Severní Koreu. V doprovodě fotografa Romana Haráka vezme návštěvníky na surrealistický výlet do země, pro kterou jsou příznačné efektivní propaganda, neoblomná cenzura a kontroverzní političtí lídři.

Severní Korea není typická cestovatelská destinace, a také není až tak úplně jednoduché se do ní dostat. Romane, jak jsi se tam dostal ty a jak dlouho jsi tam byl?
Roman Harák: V Severní Koreji jsem byl dvakrát. Jedenkrát jako člen skupiny, jedenkrát jako doprovod šéfa humanitární organizace, která dostala povolení v zemi provozovat pekárny, ze kterých byly produkty určené jen dětem ve školách a školkách. Tento projekt byl kompletně finančně i logisticky zastřešený organizací mimo Severní Korey a dostal jsem se k lidem, lokalitám a zážitkům, které běžný cestovatel ze Západu nezažije. Dostat se do Severní Korey je dnes už velmi jednoduché. Tato země je však obestřená takovým rouchem tajemství, že si mnoho lidí myslí, že dostat se do této země je extrémně složité. V obou případech jsem byl v zemi téměř dva týdny.

Na co jsi se musel připravit a co tě po příchodu i tak překvapilo?
R. H.: Připravit jsem se musel na hodně omezení. Nefotit, co si režim nepřeje, nerozebírat politiku s místními obyvateli, nepokoušet se s nimi navazovat nepřiměřený kontakt, nevzdálit se od průvodců, nemít objektiv fotoaparátu nad 300 mm. Od příchodu do země mě překvapila absolutní čistota, ve městě se pořád zametá, čistí se obrubníky, ručně se trhá tráva. Do tohoto procesu jsou zapojené už malé děti, viděli jsme jak během září, když padá listí, zametají dálnici. Na druhý a další den dělali to samé namísto toho, aby byli ve škole.

Jde o zemi žijící v izolaci od okolního světa, ve které vládne tvrdá ruka komunismu. Jak tam vypadá život a jací jsou Severokorejci? Čím se živí a jak tráví volný čas?
R. H.: Během mojí druhé návštěvy země jsem měl příležitost nahlédnout i do běžného života lidí, co je pro běžného turistu pod dohledem „průvodců“, nemožné. Lidé jsou nucení věnovat se i absurdním činnostem, jen aby byla stoprocentní zaměstnanost. Největším problémem je podle mě absolutní odřezanost od světa a nedostatek informací. Hlavně na vesnici, kde lidé mají k dispozici jeden televizní kanál a jedny noviny plné desinformací a propagandy. Internet a nezávislé zpravodajství tam absentuje a lidé mají velmi zkreslené názory na svět. Vůbec netušili, že se ve světě konali například v rámci Arabského jara povstání proti diktátorům, protože místní režim takovéto informace důsledně filtruje.

Co se v Severní Koreji oplatí vidět?
R. H.: Určitě hlavní město Pchjongjang, do jisté míry je to výlet do minulosti: tramvaje a autobusy z časů Československa anebo NDR v kontrastu s nejnovějšími Hummery a Mercedesy místní elity. V hlavním městě je potřebné určitě zažít fascinující spartakiádu, během které v průběhu jednoho večera vystoupí až 100 tisíc cvičenců. Vzrušující je i nejneprůchodnější hranice na světě mezi oběma Korejemi a demilitarizovaná zóna, kde vám je umožněno udělat pár kroků i na území Jižní Korey. Skvělé místo na návštěvu je i nejvyšší vrchol země Mount Paektu, který je asi o tisíc metrů vyšší jak Sněžka a je místními obyvateli považovaný za posvátný a nenarodil se tam podle místních nikdo jiný jak Kim Čong-un.

Pokud se někdo rozhodne, že tuto zemi navštíví, co bys mu doporučil ještě před samotnou cestou, aby si připravil?
R. H.: Doporučil bych, aby si v každém případě dal pozor na chování. Respektovat místní obyčeje, ať už jsou jakkoliv bizardní anebo absurdní. Někdy stačí maličkost a v lepším případě si na vás jen průvodci „zasednou“ a smažou vám fotografie, respektive nedovolí fotit. V horším případě hrozí problémy končící až vyhoštěním, anebo vězením i za, z našeho pohledu, banality. Je třeba si vzít dostatek paměťových karet, protože inspirací pro focení bude nekonečno, a protože Severní Korea je země, která se většinou navštěvuje jen jedenkrát v životě. V Severní Koreji akceptují euro, je však nutné si vzít s sebou dostatek mincí anebo bankovek menších nominálních hodnot. Když si budete chtít koupit někde na odlehlém místě minerálku a budete mít v rukách jen 20 eurovku, budou vám tvrdit, že nemají drobné a ať se zastavíte zítra, avšak vy už budete na druhý den na opačném konci země. Je nutné si dát pozor i na časopisy anebo knihy, které si do Severní Koreje přinesete. Místní úřady mohou považovat tyto tiskopisy za západní propagandu a mohou vám nadělat problémy.

Roman Harák
je fotograf a cestovatel, který působí v IT a e-commerce sféře. Patří k lidem, kteří si na dovolenou nevybírají plážové lokality, ale lákají je spíš méně obvyklé destinace pro cestování. Jeho fotografie ze Severní Korey už vidělo několik milionů lidí a byly použité v médiích jak CNN, Reuters, BBC anebo The Guardian.

9. 5. (čtvrtek)
Start: 20:30 hod.
Vstupenky: bit.ly/SeverniKorea0905

Event: https://www.facebook.com/events/286715025584492/

Zdroj a foto: Cestovatelské kino