Markéta si v mladém věku prošla onkologickou léčbou. „Když jsem se svůj příběh rozhodla zveřejnit poprvé, měla jsem z toho rozpolcené pocity, protože o mém boji s nemocí nevědělo ani moje blízké okolí.“ Boj s nemocí vyhrála a své zkušenosti se před dvěma roky rozhodla i přes počáteční nekomfort sdílet, aby dodala sílu těm, kteří ji potřebují. Spolu s dalšími vyléčenými onkologickými pacienty aktuálně vystavuje svojí „story“ ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně na výstavě Vyléčení (vy)léčeným.

Příběhy dala dohromady iniciativa Společně k úsměvu, která sdružuje vyléčené dětské onkologické pacienty. Výstava je výsledkem projektu Daruj příběh i Ty!, jehož cílem je předat osobní zkušenost s léčbou a dodat tak nemocným a jejich blízkým kromě cenných rad především naději.

Markéta zároveň připouští, že „jít s kůží na trh“ a otevřeně o prodělané nemoci mluvit, bylo očistné i pro ni samotnou. „Pro mě osobně znamenalo zveřejnění velkou úlevu. Z reakcí okolí jsem si uvědomila, že kdyby to věděli dříve, tak by mě podpořili daleko více. Mám pozitivní reakce od známých, kamarádů, kolegů, kteří vůbec netušili, že se mi něco takového stalo a ne, že by na mě změnili radikálně názor, spíše tam cítím větší respekt k tomu, že se něco podobného může stát kdykoli komukoli,“ říká Markéta a dodává, že by stejný krok doporučila každému, kdo si podobnou životní zkouškou prošel.

V rámci spolku Společně k úsměvu se teď snaží své zkušenosti zužitkovat při pomoci nemocným, kteří se na ni díky zveřejněnému příběhu obracejí s prosbou o radu. Stejně kladně hodnotí zapojení do projektu i další z dárkyň příběhů, Edita: „Vrací se nám pozitivní zpětná vazba od současných pacientů, anebo jejich rodičů, kteří bojují s onkologickým onemocněním a naše příběhy viděli a četli. Což je perfektní a právě proto to děláme.“

Spolek Společně k úsměvu se v pomoci nemocným angažuje i dalšími způsoby, například projektem Moudrý průvodce. „Již vyléčení pacienti se vrací na oddělení a dělají společnost dětem, které mají například rodiče daleko od Brna. S tím máme skvělou zkušenost, personál nám volá, když je tam třeba některý dětský pacient dlouho sám, občas není v našich silách reagovat okamžitě, ale děláme maximum,“ popisuje Edita. „My víme, jaké to v nemocnici bylo, a i když už tam být nemusíme, snažíme se zpříjemnit pobyt těm, kteří tam bohužel být musí,“ doplňuje Markéta.

Příběhy obou žen a dalších čtrnácti vyléčených dětských onkologických pacientů jsou k vidění ve vestibulu budovy O1 v areálu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Zdroj a foto: FNUSA